Ochrana ovzduší

Chraňme ovzduší společně

Základním kamenem české právní úpravy ochrany ovzduší je zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. Klíčovými pojmy tohoto zákona jsou znečišťování (emise) a znečištění (imise). Těm je potřeba předcházet a snižovat jejich stávající úroveň.

Kvalita ovzduší má přímý vliv na naše zdraví, životní prostředí i celkovou kvalitu života v našem městě. Přestože je Borohrádek obklopen lesy, i zde je důležité věnovat ochraně ovzduší dlouhodobou pozornost.

Největší podíl na znečištění ovzduší v našem městě představují zejména lokální topeniště během topné sezóny, silniční doprava a prašnost z nezpevněných ploch, případně některé podnikatelské provozy mohou zvyšovat prašnost. Každý z nás však může svým chováním přispět ke zlepšení situace.

Co může udělat každý z nás?

• topit pouze kvalitním a suchým palivem,
• pravidelně udržovat kotel a komín,
• nikdy nespalovat plasty, lakované dřevo ani jiný odpad,
• využívat pěší chůzi nebo jízdní kolo při kratších cestách,
• pečovat o zeleň a vysazovat nové stromy a keře.

Slovníček důležitých pojmů

Stacionární zdroj znečištění – nepohyblivý zdroj, např. elektrárna či domácí kotel.

Mobilní zdroj znečištění – pohyblivý zdroj, zejm. dopravní prostředek.

Imisní limity – definují přípustnou úroveň znečištění ovzduší určitými látkami ve venkovním prostředí ve vztahu k určitému území. Zjednodušeně se dá říci, že stanovují, jak moc znečištěný vzduch na určitém území může být. Imisní limity jsou stanoveny zákonem a jejich přehled naleznete např. na webu Českého hydrometeorologického úřadu.

Emisní limity – definují přípustnou úroveň znečišťování, která musí být dodržena na každém komínovém průduchu nebo výduchu do ovzduší. Zjednodušeně lze říci, že určují, kolik konkrétních znečišťujících látek může do ovzduší vypustit konkrétní zdroj znečištění. Emisní limity jednotlivých znečišťujících látek jsou stanoveny ve vyhlášce Ministerstva životního prostředí č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování. Konkrétní emisní limity velkých stacionárních zdrojů jsou pak upraveny v tzv. integrovaných povoleních.

Emisní stropy – definují maximální povolenou míru znečišťování stanovenou pro stacionární zdroj, skupinu stacionárních nebo mobilních zdrojů, provozovnu nebo vymezené území za určité období. Stanovují tedy množství znečišťujících látek, které za určité období může vypustit konkrétní zdroj znečištění nebo jejich skupina.

Přípustná tmavost kouře – ukazatel, který se zjišťuje na základě tzv. Ringelmannovy stupnice. Je dodržena, pokud průměrná tmavost kouře není tmavší než stupeň 2 ze šesti stupňů této stupnice (stupeň 0 – stupeň 5).

Informace o kvalitě ovzduší

Informace k aktuálnímu stavu znečištění ovzduší naleznete na webových stránkách Českého hydrometeorologického ústavu. Přehled o imisní situaci nabízí také Evropský index kvality vzduchu (European Air Quality Index).

Co dělat v případě podezření na překračování stanovených emisních limitů?

Povinnost dodržovat stanovené emisní limity a neobtěžovat nikoho kouřem mají provozovatelé všech spalovacích zdrojů znečištění ovzduší bez rozdílu (tedy nejen provozovatelé významných zdrojů znečištění, ale i vlastníci kotlů určených k vytápění rodinných domů). Ať už vás tedy obtěžuje kouřem soused nebo máte podezření, že stanovené emisní limity nedodržuje nedaleká továrna, můžete se bránit. K dispozici máte cestu veřejnoprávní („přes úřady“) a soukromoprávní („přes soud“).

Veřejnoprávní cesta - podnět ke kontrole

Především máte možnost obrátit se s podnětem na orgán oprávněný kontrolovat dodržování povinností provozovatelů stacionárních zdrojů znečištění. Tím je v případě nepodnikajících fyzických osob příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností a v případě právnických osob Česká inspekce životního prostředí („ČIŽP“).

Tyto orgány jsou oprávněny uložit provozovateli opatření ke zjednání nápravy. Pokud toto opatření provozovatel neprovede, mohou vydat i rozhodnutí o zastavení provozu příslušného zdroje znečištění. Kromě toho mohou provozovateli uložit pokutu.

Za účelem provedení kontroly musí provozovatel stacionárního zdroje znečištění umožnit pověřeným osobám přístup k tomuto zdroji i k jeho příslušenství. Tato povinnost se v případě opakovaného důvodného podezření z porušování povinností při ochraně ovzduší týká i provozovatelů zdrojů umístěných v domech a bytech.

Soukromoprávní cesta - sousedská žaloba

Vedle toho lze na provozovatele, který vás nadměrně obtěžuje emisemi nebo kouřem, podat také sousedskou žalobu.

Každý vlastník se totiž podle občanského zákoníku musí zdržet toho, aby jakékoli imise (mezi nimi i prach, kouř a pach) vnikaly na cizí pozemek, pokud k tomu dochází v míře nepřiměřené místním poměrům a způsobem podstatně omezujícím obvyklé užívání pozemku. Pokud tedy takové imise vnikají na váš pozemek, můžete se bránit žalobou a požadovat, aby se vlastník zdroje znečištění nebo kouře zdržel činnosti, která přivádí imise na váš pozemek. Jsou-li ale imise důsledkem provozu závodu nebo podobného zařízení, který byl úředně schválen (př. elektrárna) a úředně schválená míra znečišťování není překročena, máte právo jen na náhradu újmy v penězích.

Úspěšnost sousedské žaloby se neodvíjí od překračování zákonem stanovených limitů, ale posuzuje se podle toho, zda jde o rušení nepřiměřené místním poměrům a zda toto rušení podstatě omezuje obvyklé užívání pozemku.

Jestliže zvolíme tuto cestu obrany, je nutné si uvědomit, že žalobce nese důkazní břemeno. Na podporu svých tvrzení je žádoucí opatřit si důkazy jako např. odbornou studii, autorizované měření nebo svědectví. Je také nutné počítat s tím, že soudní spor může mít dlouhého trvání.

Domácí kotle

Jak již bylo zmíněno, nezanedbatelný vliv na stav ovzduší mají také domácí kotle. Podle zákona o ochraně ovzduší mají všichni provozovatelé spalovacích stacionárních zdrojů, které slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění a mají příkon od 10 do 300 kW včetně, povinnost provádět alespoň jednou za tři roky kontrolu technického stavu a provozu takovéhoto zařízení.[6]

Kontroly provádějí odborně způsobilé osoby uvedené ve speciální databázi Ministerstva životního prostředí. Výstupem kontroly je doklad o provedení kontroly, který musí provozovatel kotle následně předložit obecnímu úřadu, pokud k tomu je vyzván.

Pokud vznikne opakované důvodné podezření, že nepodnikající fyzická osoba, která je provozovatelem stacionárního zdroje znečištění (např. váš soused, který topí v domácím kotli) nedodržuje své povinnosti (př. spaluje nepovolené materiály) má obecní úřad obce s rozšířenou působností právo provést u něj domovní prohlídku za účelem zjištění, zda své povinnosti provozovatele stacionárního zdroje znečištění porušuje či nikoliv.